|
|
|
Petr Prokop
“Velký je ten, kdo přemůže sám sebe” – Fejeton s úvahou
Zajímavý citát, že? Docela by mě zajímalo co má ta velikost znamenat – v čem velký? A co takový “velký” člověk přemáhá? A dopravy je to pravda? Není to jen prázdný citát? Kde je studie prokazující závislost velikosti na přemáhání? A je ta studie vědecky ověřená? Kdopak jí asi ověřoval? Byl důvěryhodný? Co je to důvěryhodnost? A co? A kde? A ...?
Je to snad velikost fyzická? Ale tam přece není co přemáhat, člověk se narodí malým nebo velkým človíčkem a tady se spíše přemáhají rodiče – koupit tu novou super injekci co je založená na té nové technologii, aby můj syn/dcera byli o pět čísel větší? A co když je tu velikost rozuměna jako spíše krása – vyvinuté tělo? Tady přemáhání možná pomůže – přemožte svou lenost a jděte cvičit, porazte v knockoutovém zápasu svou chuť k jídlu a držte dietu. Ale nepřežeňte to. Hory svalů prakticky vypadají stejně jako hory sádla, zvláště v zimě pod svetry. A u dívek nepovažuji za příliš sexy to, že dokáží zvednout stokilové závaží ( a ani váhu 10 kg, včetně ošacení a šperků. ). A tak proboha nehubněte! Váš vyzáblý, kostlivcovitý vzhled by mohl působit dojmem, že jste z velmi sociálně slabé rodiny, nebo, pokud se k tomu přidá krásně bronzové opálení, může se stát, že vám lidé na ulici budou nabízet jídlo, v domnění, že jste se právě přestěhovali ze Somálska. Buďte proto rozumní, a neshazujte více než 1 gram denně. Doporučuje devět podplacených anesteziologů z deseti tisíc.
A co takhle velikost jako moudrost? Co přemáháme kdy chceme mít velikého ducha? Strach ze skoku do Macochy? V tom případě je ale zduchovnění neodvratitelné. Přemáháme snad spolužáky kteří soustavně otravují náš šprtský život normálností? Nebo chudáky mozkové buňky překračující plán pětiletky v myšlení o celých stojednadvacet procent? Úderníci! Ale oni už ti chudáci neuroni toho mají dost a začínají stávkovat. Taková generální stávka mozku z přepracování vás může dostat do ústavu Bohnice. Ale s čím se trápit – ústav školní je prakticky stejný jako typický blázinec – je tu ředitel nebo primář, doktorům tu říkají učitelé nebo to také jsou profesorky (-ři) a chovanci jsou chovanci. Většina z nich si myslí, že telefonují, když si k uchu dají malou hrabičku bez drátů, že pí je 3.14159 a že Amerika je kontinent... Chudáci! Ale vemte si jen ten skandál! Nikde jsem za celou dobu své hospitalizace neviděl jedinou svěrací kazajku! Ostuda volající až do EU! Ale má to i výhody. Pravidelné konzultace s pedagogem/psychologem odhalují jak jste na tom špatně, a volný režim umožňuje efektivnější útěky, nejdelší trvají až dvacet minut a jsou mezi 9:40 a 10:00.
Co takhle velikost jiná? Napadne nás něco dalšího? Asi nepomůže ani spojené úsilí několika “somálců” a “chovanců”, zahleďme se tedy do naučných knih, ale ne do Marxe, ale do slovníku jazyka, který je díky několika idealistům považovaný za nejkrásnější hned po Ufoštině (zase ta zpropadená meziplanetární politika!). A několik realistů ho naopak považuje za netěžší jazyk po Atlantštině (Tou už nikdo neumí mluvit, natož aby rozuměl! Je to smutné, ale je to tak!). Takže vzhůru do filologických výzkumů (pokud máte raději fyziku, tak skočte do nebližší černé díry.). Hledám. Hledám. Takže raději zanecháme výzkumů – to zpropadené slovo má významy na půl stránky! Fuj...
Ale je tu také ještě jedna velikost. Vzpomínáte na Alexandra Velikého, na Césara, na Petra Hrozného, na Stalina, na Hitlera? Byli oni velicí? Asi ano – málokdo je nezná. Dosáhli velikosti v dějinách. Když Hitler (Ajl Itl!) Prohlásil, že i za tisíc let se budou děti ve škole učit o jeho slavném uchopení moci a vítězném tažení, tak měl asi pravdu. I když to bude zavrženíhodné uchopení a nevítězném tažení, tak se to asi budou učit. Tak jako my se učíme o taženích v punských válkách. Jenže tady není Hanibal. Tady byly koncentrační tábory. A Hitler jistě měl co přemáhat. Musel přemoci ideály míru a vehnat lid do války. Musel vést vítězný boj se svědomím za smrti miliónů. Musel skopnout dolů své protivníky a šplhat k moci a udělat místo pro spoustu spolulezců – velitelů SS, a vládců nad HitleJungend...
A Stalin? Otec Ruska Stalin? Ten také musel přemáhat svědomí! Také musel potopit desítky lidí aby se dostal k moci a mohl jich desítky tisíc poslat do Gulagů! A nemyslíte si, že takový César, nebo Čingischán by byli lepší? Ale ono je asi přemožení svědomí snadné. Vraždíš? Co je pro tebe svědomí? Kolik lidí by takový člověk zabil bez záchvěvu oka? Tisíce? Milióny? Miliardy? Všechny, i sebe? Nebo nikoho? Jsi tak dobrý a spravedlivý že tě dotek moci nezkazí? Co přemůžeš? Touhu zabíjet, nebo své svědomí? Lidé, kteří Zabíjeli jsou slavní – Jacka rozparovače zná každý, stejně jako jakéhokoliv krutého vládce? Jsi hodný na podané? Pak na tebe zapomenou! Mnohem raději se vrátí k šílenci před tebou, který je zabíjel na potkání. Řeknou že měl silnou ruku, že vládla spravedlivě a v duhu nebudou věřit tomu štěstí, že to přežili. I takhle se u nás vzpomíná na komunisty, skini na Hitlera a Rusové na Stalina. Kdo tu přemáhá co? Svědomí nás nebo je to naopak? Každý nechť se rozmyslí podle svého svědomí. A nepřemáhejte ho, nebo budete slavní.
Co na závěr? Nedávno jsem četl zajímavý citát – vypadá, jako by ho napsali přesně pro moje “kázání” – cituji: “Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil.” – Plinius ml. ( Koho by zajímal originál tak je to : “Non est magnus pumilio, licet in monte constiterit.”, ale neberte to tak vážně.)
|
 |
 |
 |
|