|
|
|
Petr Prokop
Ten kdo nechce vidět je slepější než bezoký.
(Fejeton)
Abych řekl pravdu je tento citát značně delší, ale autor by neměl už samotným názvem své práce odradit potencionálního čtenáře od čtení. Ti neodrazení nyní pokračují, aby se dozvěděli, že celý citát zní asi takto: Ten kdo nechce vidět je slepější než bezoký, kdo nechce slyšet je hlušší než bezuchý a i muž bez jazyka je hovornější než ten kdo nechce mluvit. Původ tohoto pořekadla, které se náhodou dostalo do mých rukou nedá vystopovat do žádné země. Téměř všude lidé bez vhodnějšího nápadu na dárek skupovávají sošky roztomilých opičáků, kteří si zakrývají z neznámého důvodu očí, uši i ústa. Pravděpodobné vysvětlení vzniku takového díla si představuji asi takto: Tarzan uklouzl po liáně a namlátil si kebuli. První opice si zakryla ústa, aby nebylo vidět že se směje tomu, jak jí opičí muž skočil na starý trik se sádlem a provazem. Druhá opice, pravděpodobně orangutan si zakrývá oči, aby jí při soudním přelíčení, které jistě následovalo po tomto incidentu, ho nikdo nemohl brát za svědka. Třetí op, zcela jistě gorila, si zakrývá uši, protože Tarzan silně nadává, ulevujíc svojí bolesti, a naše milá gorila nemá žaludek na to, aby ho žalovala za nactiutrhání.
Ale abychom předešli zmatkům je potřeba položit základní otázku: Je to pravda, nebo si to vymyslel filozof potrhlé povahy, který se obvykle zabývá dokazováním toho, že je teoreticky nemožné spadnout ze stromu, tedy pokud je to lípa. Pokus s nemožností pádu z břízy nevyšel, a skok z topolu byl našemu filozofu osudný. Možná si to vymyslel člověk venkovský, pravá sůl země z kraje který je proslulý svým selským rozumem. To se ale nebude zakládat na pravdě, protože i Igor ze statku zlomené podkovy si musel všimnout, že když někomu vyříznete jazyk, tak je němý jako ryba. A i ten mlčenlivec, který má jazyk, ale nepoužívá ho by pravděpodobně něco řekl, i když by to byl památný výrok typu “Pomoc! Lidi pomoc! Oni mě tu vraždí!” Tohle jsou sice poněkud nešťastná poslední slova pro člověka který toužil, že zemře v 85 obklopen milující rodinou, nebo alespoň částí rodiny, která chce něco zdědit. Jsou horší způsoby jak zemřít, sice nemluvím z vlastní zkušenosti, ale cestovatel pokojně procházející aztéckou říší, kterého si velekněz vyhlédl jako hlavní oběť by jistě souhlasil. On by souhlasil se vším, za podmínky, že bych u něho stál s nožem a váhal jestli ho odříznout od obětního kůlu, nebo ne. Proto nemlčte, nevíte kde to skončí!
Aby nebylo polemiky dost, tak přidám pár teorií o praktickém fungování citátu. Třeba takový Josef N. se v hospodě doslechl, že jeho žena je mu nevěrná se sousedem. Náš milý pan J. by to určitě nechtěl vědět, on je totiž soused přeborník v karate, jednou pan J. viděl, jak soused brutálně zbil skupinu 50 ti skinů. A tak se pan J. rozhodl že o nic neslyšel, o ničem neví. Tak si zachránil svůj parohatý život, ale ne na dlouho. Při rodinném výletě na chatu (on, manželka a čistě náhodou i soused v 5ti metrovém závěsu za jejich autem) se stala osudná věc. Špatně informovaný pan J. totiž nevěděl, že je doba honu. A zrovna na parohatou zvěř. Pan J. byl se zapomínání u piva jistě velmi vzdálil lidské podobě. Stačilo pouhých pět ran a Lesník – začátečník ho skolil. Dodnes má nad krbem ve svém panelákovém bytě trofej. Soused to ke klidu pana J. také jaksi nepřežil. V lese na malinách si ho Myslivec spletl s divokým kancem, trofej z hlavy souseda ale nezdobí myslivcovu chaloupku, protože ho dopadla policie do pěti minut. Byl totiž už 6 let stíhán kvůli pokutě 100 Kč za parkování na dětském pískovišti. Manželka pana J. odešla do kláštera a nyní přeškoluje Lidojedy v tropických džunglích na vegetariány. Misie o ní nedostala zprávu už dva roky, a ta poslední zní: “vesnicane pripravuji velky kotel STOP uz tyden jsem nevidela kolegini novotnou STOP nacelnik se me zeptal kolik je ve mne tuku STOP”
Zrak je jako důležitý smysl asi nepostradatelný pro každého, kromě pana J. Pan Josef O. šel navečer okolo ztemnělé uličky, kde viděl dva vrahouny okrádající bezbranného podnikatele o kufřík s jeho těžce vytunelovanými miliony. Pan J. se celé toto představení na téma praktická ekonomika na český způsob snažil nevidět. Odměnou mu za to bylo to, že se domů dostavil bez modřin a bez peněženky. Později ve zprávách uviděl přítele podnikatele z uličky, v poněkud pozměněné podobě – se slušivými botičkami z betonu a s pokožkou nalíčenou šedě vodou z orlické přehrady. O měsíc později se pan J. procházel parkem. Rána olověnou tyčí ho uvedla do umělého bezvědomí nazývaného profesionály “bum na hlavu, peněženka z kaspy”. Pan J. se probudil do nového života – jako otrok ruské mafie podnikl okružní jízdu Moskvou zadarmo, byl prodán do Kolumbie, kde pracoval na kokainových plantážích na výrobě Coca-Coly. O pár měsíců se zde setkal s manželkou a synem, také otroky.
Pan Josef P. si dával pozor na ústa. Pan J. totiž viděl, co se stane když prohlásí o někom, třeba čísařpánu, že je vůl. Jako voják si dával pozor na ústa, nikoho nevaroval před smrtící ranou, před letící kulkou, ani před yperitovým útokem. Jeho teorií bylo, že když všichni padnou za vlast, tedy všichni kromě něho, tak válka skončí dřív, zbude více bohatých vdov a pan vůl Císař to vzdá a prohlásí rodnou vesnici pana J., jistou Lhotu zapadákov za republiku, kde pan J. bude prezidentem. Bohužel tato geniální teorie měla mezery, a tak pan J. během tří hodin ofenzívy čelil přesile tisíc na jednoho. Po rychlém přesunu na východní frontu na následné záhadné smrti další tisícovky vojáků se pan J. vzdal nepřátelům. Vloudil se ke komunistům, přežil válku a jako šedá eminence ovládal po druhé sv. válce svou rodnou vísku Lhotu zapadákov. Jako diktátor byl ale neúspěšný. Po revoluci a osamostatnění své minirepubliku vyhlásil válku Čechám a když se generálové varšavské smlouvy dozvěděli že jim vyhlásila válku zapad... dál neposlouchali a spustili preventivní jaderný útok.
Z toho všeho plyne ponaučení: Nebuďte hluší, nebo vás zastřelí myslivec, pokud budete slepí skončíte jako otrok v Kolumbii a němý člověk zemře při soustředěném útoku jaderného arzenálu SSSR. Tato moderní verze citátu je sice poněkud přitažená za uši, ale je celkem pravdivá. Sice bych nedoporučoval praktické zkoušky typu vstupu do armády za účelem jejího zdecimování nebo přechodnou hluchotu za účelem zlepšení soužití se sousedem. Nevyplatí se to, člověk potom pravděpodobně zemře, nebo podle něj nějaký mnich v šafránovém rouchu vyřeže ze dřeva podobiznu slepé opice pro skupinový portrét všech typů postižení smyslů.
Abych nevystrašil ty útlocitnější, tak vám rád oznamuji, že existuje i lepší stránka té věci. Pokud po vás něco chce extrémně protivný člověk, tak se staňte nahluchlý. Pomáhá to, a skvěle to zlepšuje mezilidské vztahy. Je to zvláště užitečné když se někdo ptá “nepůjčíš mi litr?”. Slepota má také hodně výhod. To by jste nevěřili, kolik řidičů do káře přehlédnout policejní automobil jedouc za nimi přes dvacet kilometrů. Jedem policista musel takového slepého řidiče zastavit střelou do pneumatiky, ale nebojte se! Policie nemá na náboje, takže můžete vesele ujíždět. Nyní se střílí pouze po řidičích. Němota je sice taková hůře použitelná vlastnost ale když v soudní síni budete mlčet o zážitcích z jistého inkriminovaného dne, tak vás možná za to vraždu nezavřou. Mlčení je také dobrá zbraň proti zkoušejícímu. Časem mu dojdou nervy, a posadí vás s naprosto neuvěřitelnou známkou – tedy za jedna.
Mlčení, slepota a hluchota má pro náš národ větší význam než se zdá. Všechny státy mlčely na Mnichov. Každý západní stát byl slepý k událostem 68 a každý režim byl hluchý k volání národa o svobodu. Někdy jsme ale volali tak hlasitě, že nestačilo dát si ucpávky. Hodně lidí kvůli mlčení našeho národa a jeho neochotě vidět možnost pro boj za svobodu zemřelo – ať už v koncentrácích, nebo v uranových lágrech. K dobru mnoha národů můžeme říci, že alespoň USA se ve Vietnamu a v Koreji pokusilo vyslyšet prosby o svobodu a ukončit mlčení zbraní.
Ale stále jsou lidé hluší, Rakušané nechtějí slyšet o bezpečnosti Temelína nebo o dialogu. Ten kdo chce v Izraeli složit zbraně se přehlížen a umlčován, protože je jednoduší za něco bojovat, a ne to hájit v diskusi. Když lidé nechtějí vidět feťáky v ulicích velkoměst celého světa tak o nich nikdo nemluví. Celý svět je ohrožen ekologickou katastrofou – a co udělají odpovědní? “Problém přece není, já ho nikde nevidím! A vy pane ochránce, vy tu snad něco vidíte?” Vůdci dvou velmocí nikdy neslyšeli prosby o konec jaderných zbraní. Nemluví se o tom, že by někdo složil zbraně nebo dokonce zrušil armádu, Teroristé nikdy neslyší pláč nevinných obětí zabitých v jménu Alláha. Mafie nevidí, že by mohla vydělávat jinak, než tím že, odsoudí miliony k smrti drogami.
Lidstvo je slepé k pravdě, hluché k spravedlnosti a raději němé než aby řeklo “To špatné se musí změnit.” A to by mohl být jeho konec. Možná to je jeho konec, ale my ho nevidíme.
|
 |
 |
 |
|