|
|
|
Co je to vlastně století? Mohl by to být jeden nebo dva lidské životy, tři vystřídané generace. Také by to mohlo být několik suchých vět v učebnici dějepisu,které si bude student po několika dalších stoletích vtloukat do hlavy. Říká se, že až zemře poslední člověk, který vás znal, tak teprve potom zemřete i vy. Možná to platí i o době. Věci, které nebyly zapomenuty, přetrvávají, a s nimi i vzpomínka. Je těžké se ohlédnout po něčem, co člověk nezažil celé. Spoustu věcí už nikdy nebudu znát, protože historie, i ta let nedávných, bude zahalena. Sto let se zdá mnoho, když si člověk pomyslí na každý den, každou hodinu, ale náhle je to tak málo, to když přijde na mysl těch několik let a zim. Hodně se může změnit, někdy tolikrát, že je až k nevíře, kolik příběhů se může vtěsnat do tří, čtyř generací. Ohlédnutí je těžké a možná i bude platit co řekl jeden hrdina : “Sbohem, dobo zla a válek, sbohem čase bezpráví a smutku! Jak rád se s tebou loučím!”
Co nám toto století dalo? Je tu tolik věcí, nad kterými stojí zato se pozastavit. Věda a technika se úprkem hnaly za co největší dokonalostí a život lidí se tolikrát od základů změnil! A jde tu právě o lidi. V nouzi je technika vždy postradatelná, ale lidé ne. A zmiňovat se příliš o technice by bylo směšné, vždyť po několika letech se vymoženosti, nad kterými znalec žasne stanou, buď normální součástí života, nebo pouze exponátem v muzeu. Století nám přineslo rovnoprávnost. Jak stejná práva mužů a žen, tak práva černých a bílých. Pořád sice jsou si někteří lidé rovnější než druzí, ale už nikdo si nedovolí brát ženám právo volit, všude se děti učí toleranci k jiným rasám a v několika zemích byla dokonce obnovena svoboda sexuální orientace, tak jako už byla ve starověkém Řecku. Jsou sice země, které si nedokázaly přisvojit lidskost ve věcech práv, a jsou podle práva považovány za barbary. Na celém světě se vytvořily kulturní hodnoty. Snad nejvíce v celých známých dějinách lidé změnili tvář Země. Bohužel ne vždy to bylo k lepšímu.
Český národ se po mnohých překážkách osamostatnil a do nového milénia už vstoupil jako svobodný. Jako jeden z mála národů měl ten český tolik možností otestovat si svou soudržnost. Překonal několik válek, několik diktatur a nakonec ve všech zkouškách osudu uspěl. Dnes mohu hrdě prohlásit že jsem Čech a nemusím opakovat cizí názvy – obyvatel malé provincie Rakouska-Uherska, obyvatel Protektorátu Čechy a Morava nebo jeden ze soudruhů žijící v satelitní kolonii SSSR. Nakonec jsme se stali rovnoprávnými partnery v takových, organizacích jako je NATO, a naši politici nám dali naději na připojení k evropské unii.
Co ale století vzalo? Tak jako čas si vzalo životy. Ve dvou světových válkách přineslo tolik zmaru a bolesti, srovnatelných snad s celými dějinami válek. Technika dala zločincům nové zbraně a způsoby, jak páchat zločin. Mnohé ideologie přetvořily část světa na hračku několika mocných. Nukleární hlavice držely celých padesát let lidstvo ve strachu. Jen náhodou jsme století opustili bez velkých diktátorů a válek. Velkou měrou jsme zničili svůj vlastní svět. Dna oceánů nyní poskytují lidstvu tu největší skládku na světě, do moří přitékají každý den tuny chemického odpadu, který za celé století stačil vyhubit řadu jedinečných tvorů. Jako by nic jsou do vod odhazovány i kontejnery s jaderným odpadem. Příštímu století jsme odkázali tolik problémů, že jsme potomkům připravili velmi těžký život.
Čechy měly mnoho problémů. Lidé velmi trpěli fašismem i komunismem. Kvůli těmto ideologiím národ ztratil většinu svých význačných osobností. Spousty nevinných lidí trpěly v uranových lágrech a koncentračních táborech.
Jaké bude to další století? Nikdo není věštec. Nezbývá než hádat. Optimista by asi řekl, že vše bude lepší. Nová technika posune meze člověka tak daleko, že si už nebude vědět rady, co s mocí, kterou bude mít k dispozici. Znečištění zmizí a lidé si budou moci věřit. Pesimistovi se naopak vynoří obrázek světa zničeného tou poslední válkou, kde pod radioaktivním deštěm bude nadále bujet lidská závist a s ní nenávist. Nebo to bude svět lidí zotročených vlastními vynálezy? Já zde vidím třetí možnost. Sice ani příliš neláká, ale ani není z nejhorších. Lidé se v duši nezmění a technika bude jen kulisa pro starosti podobné těm, co jsou dnes. Svět bude stejný, i když každý bude tvrdit, o kolik je lepší než to “barbarské” 20. století. Lidé postupně rádi zapomenou na to, jak se žilo před sto lety.
Co tisíciletí? Možná se do nedá srovnat s ubohou řádkou let, která budou čítat pouze sto. Ale je tu možnost srovnání - paralela : začátek tisíciletí s jeho Karlem IV. mi připomíná První republiku. Poté České země na dlouhou dobu padly do cizích rukou – buď Rakouska nebo Sovětského svazu. Ale národ se ke konci probudil – o tom svědčí jak revoluce, tak národní obroda. Spousta událostí připomíná jiné – historie se opakuje. V době temna se bojovalo za svobodu náboženství, za totality za svobodu lidí. Rok 1968, kdy jsme byli obsazeni Rusy, muže připomenout bitvu na Bílé hoře.
Porovnat století ve světě je velmi těžké. Ale i tak stojí za to se o to pokusit. Světové války se podobají barbarství středověku. Pak přichází novověk, tolik podobný konci druhé světové války. Kolumbovy cesty může fantazie přirovnat k cestám na Měsíc a snad v příštím století by tak jako měsíční rakety stoupaly ze země objevené Kolumbem, by mohli z měsíce startovat další průzkumníci k vzdáleným hvězdám.
“Sbohem, dobo zla a válek, sbohem čase bezpráví a smutku! Jak rád se s tebou loučím!”
“Sbohem, dobo ideálů a míru, sbohem čase práv a radosti! Jak nerad se s tebou loučím!”
|
 |
 |
 |
|