Kultura

Co je to vlastně kultura? Snad jí můžeme definovat jako souhrn všeho co nás obklopuje a je lidským díle, nebo je to je to jen hudba, literatura a podobné věci – zkrátka umění? Také by to mohly být jisté hodnoty, které se nemění časem.

Nová generace se vždy chce odvázat od té staré, chce mít jiný život, a tak se snaží mít co nejroztodivnější styly – např. u hudby to byl punk – naprostá negace všeho, ale zřejmě bez hlubšího významu a nápadu, proto se nedivím že dnes už vymizel. Dnes je to o něčem jiném – svět jako by se zmenšoval a už je tolik hudby že se nedá mluvit o stylech., natož aby je bylo možné posoudit. Také už v tomto oboru nepřichází na svět nic příliš originálního, každá nová písnička je pouze slabým odvarem té staré s nepříliš nápaditými změnami, a to co se zdá nové a neotřelé je po několika posleších nudné až protivné, protože když se dělá hudba tak pro peníze a ne pro radost. Snad je zde útěcha ve starých dobrých písničkách v novém zpracování, i když každý ví že to tu už jednou bylo působí zde prověřená kvalita. A co literatura? Existuje zde něco pro novou generaci? A čte se vůbec? Snad je jednodušší pustit rádio a pouze poslouchat, než otevřít knihu s začíst se, vždyť není ani co nového číst, jako v hudbě je to pouze o tom jak vydělat peníze na braku, který se stejně nikomu nelíbí. Ale přeci se někdy něco najde, ale věřím, že se bez toho většina mladých ráda obejde. A co zbylá umění? Jako by se po nich slehla zem, malířství a sochařství – to nikoho nezajímá, bohužel, ale nedá se s tím nic dělat. Také je tu filmové umění – které má velkou popularitu, i kdyže se zde najdou komerční krváky a komedie kterým se nikdo nesměje. Je tu spousta z čeho vybírat, a je až s podivem že se do kina chodí tak málo. Ale naštěstí se na konci století objevilo něco nového a neotřelého – multimediální umění, umění na počítači které kombinuje snad vše – příběh a hudbu s obrazem či téměř realistickým filmem. Jako vrchol tohoto žánru považuji počítačovou hru – ne ty obyčejné které jsou pouze o zabíjení, ale adventury a rpg hry, které spojují bezchybný příběh s výtvarným zpracováním a hudbou v pozadí, kde je možné děj ovlivnit, a tak není člověk pouhý divák, ale může sám zasáhnout do dění. I když mnoho lidí vidí hraní jako zlozvyk a odsuzují ho, já tvrdím že to není o nic horší než sledování televize a určitě to snese porovnání s kvalitní knihou. Existuje také jiná kultura – kultura Internetu, kde se ukazuje jak je svět malý, ale je to příliš rozsáhlé téma. K těmto nejnovějším odvětvím se staví čím dál víc mladých kladně a přijímají ho za své.

Jak už jsem řekl, kultura mladých se snaží být vždy odlišná. Většinou je to asi jen touha revoltovat proti “tyranii” rodičů, být nový nebo se někam zařadit. Až s podivem sleduji jak odhazují staré mistry, ale není se čemu divit, vždy se to co je vnucováno odráží pryč. Mladí čtou autory minulého století jen proto, že to mají jako povinnost ze školy, ale nepřečtou ani řádku navíc. Stejně tak přistupují ke staré hudbě, jména nic neříkají, ale je snazší se nechat zachytit melodií než knihou, stejně tak je snadné se nechat okouzlit obrazem, protože nikdo nenutí aby chodili do galerií ve svém volném čase. Vždy se mladý obrátí zády k tomu co se líbí prarodičům nebo rodičům, vždyť je nemožné donutit náctiletého aby poslouchal dechovku.

Kam ale jít za kulturou? Situace je více než jednoduchá ve velkém městě, ale zde naprosto zoufalá. Kromě několika diskoték v okolí a místního rock-clubu tu není nic, jen těžko si lze představit že si jako kulturní vyžití bude mládež představovat návštěvu knihovny nebo muzea. Jediná další šance na kulturu je místní kino, které je na spadnutí.

Je těžké soudit nyní, snad za několik let až z nadhledu. Ale soud který platí nad mladými a jejich kulturou po celá staletí “Kam jen ta mládež spěje” se mi zatím příliš nelíbí, i když by mohl být správný.