|
|
|
Já sám jako student víceletého gymnázia jsem s očekáváním sledoval schvalování nového školského zákona. I když jsem svoji školu letos v květnu opustil, byl bych rád, kdyby i moje děti jednou měly možnost studovat také na podobné škole.
Jeden z hlavních argumentů proti existenci těchto víceletých gymnázií se zakládal na tvrzení o snížení úrovně základních škol po odchodu talentovaných žáků na gymnázia. Podle zkušenosti ze situace na okresu Benešov nevěřím, že by těch několik žáků, kteří opustili jednotlivé základní školy, výrazně snížilo jejich úroveň. Mám dojem, že tam spíše jde o posun směrem k průměru, i když tento můj názor není samozřejmě obecně platný. Já sám dobře vím, jaký pohled měli spolužáci na tzv. “šprty”. A těmto “šprtům” mnohdy nezbývalo nic jiného než se “zprůměrovat” s ostatními, chtěli-li se zařadit do koletkivu třídy.
Víceletá gymnázia už od časného věku budují žebříčky hodnot, a tak například inteligentní odpověď je spolužáky ceněná více než pošklebování se profesorovi. Stejně tak je “hrdina” spíše ten, kdo vybojuje jedničku, než “machr”, který by si nechal dát pětku. Pokud by se někomu nelíbil styl výuky na víceletém gymnáziu, může se bez problémů vrátit zpět na základní školu, což je v opačném případě nemožné.
Další velkou výhodou víceletých gymnázií je jejich všestrannost. Málokdo má ve věku, kdy koná příjmací zkoušky, představu co chce v budoucnu dělat. Právě všestranná výuka poskytuje možnosti vyzkoušet si různé obory a pak se na jejich základě rozhodnout pro další životní cestu.
Chtěl bych polemizovat i s dalším argumentem proti zřizování víceletých gymnázií, a to s tzv. vytvářením elity. To, že se někdo dostal na víceleté gymnázium a studuje na něm, ještě neznamená, že bude automaticky patřit mezi elitu. Takové postavení si musí každý vybojovat a za tím jsou denně hodiny práce. Celé studium včetně maturitní zkoušky není pouhá “dávačka” a solidně uspět může jen ten, kdo studiu věnuje odpovídající pozornost.
Mně dala tato škola doopravdy hodně – právě na ní jsem složil maturitní zkoušku s vyznamenáním, díky perfetní profesorce angličtiny se mi podařilo složit i státní zkoušku, díky vyučujícím informatiky, matematiky a fyziky jsem se mohl účastnit odborných soutěží v celostátním měřítku a dosáhnout v nich na nejvyšší místa. A díky tomu všemu jsem zvládl bez sebemenších problémů příjmací zkoušky na různé vysoké školy.
Na závěr bych se chtěl podělit o nejcennější zkušenost se studiem na víceletém gymnáziu: vždy, když jsem projevil zájem o určitou oblast, byl jsem podporován a směrován dál. Tím mně, a samozřejmě i mým spolužákům, vlašimské gymnázium pomohlo nejvíce.
|
 |
 |
 |
|