Fico

I.

Fico neběžel jako o život, on si svým během doopravdy život zachraňoval. Tedy spíše levou ruku, konkrétně jejích pět prstů. Právě preventivní tresty byly v tomhle městečku velmi populární. Kradeš, tak ti to znemožníme až do smrti. Právě tahle jednoduchá genialita Ficovi dala rychlost, kterou by mu mohl kdekdo závidět.

A Tak hezky začínala dnešní noc! Kupec Horn projížděl městem i se svým bohatstvím, a mířil dále na sever. Většinu Ficových kolegů odradila jeho stráž, ale Fico si věděl rady. Jeho přítelíček mu dodal, za čtvrtinu kořisti, uspávací prach. Bezmocné stráže upadly do hlubokého spánku, a Hornův vak se zlatem byl na dosah. Každý zloděj ve městě by očekával to samé. Kupec na cestách si přece nemohl dát zapasťovat svůj pokoj. Měla to být čistá práce. A tak, když už si myslel, že bohatství je na dosah se rozzářil amulet na kupcově krku. Stráže celého města, poslušné mentální zprávy od amuletu, se začaly sbíhat, a Fico si s hrůzou uvědomil, že Horn věnoval nemalou část svého pokladu a Amulet obávaný všemi zloději – Zlodějův konec. Fico musel pěkně rychle zdrhnout.

Po schodech rychle dolů, v přízemí vyskočit oknem do zimní cesty, ulicí u hradeb k pivovaru, taková byla jeho prozatímní cesta. Stráže zmateně hlídkovaly okolo hotelu, a Kupec nemohl uvěřit svému štěstí. Nicméně stopa toho zlodějíčka byla ztracená, a akademii by nikdo nedonutil, aby svá kouzla vyplýtvala na tuhle bezvýznamnou krádež, která se ani neuskutečnila.

Zatím Fico odemykal zámek od pivovaru, s nadějí že tam přečká noc, a ráno vyjde do ulic jako počestný člověk. Nervozita z amuletu mu roztřásla ruce, a jim trvalo otevřít zámek několik minut místo pár vteřin. Ví kupec jak správně použít amulet? Stačí krátké zaříkání, a amulet zjeví svému pánu jeho polohu, i to jak vypadá. Takže nemá cenu se skrývat! Rychle za Anolim! Půlčík se déle nerozmýšlel a prohledal Provozní budovu pivovaru, po chvíli našel to, v co doufal! Poklop kanálu byl sice zarezlý, ale síle páčidla neodolal, Fico vklouzl do stoky a zavřel za sebou. Cesta k vodě byla krátká, ale přesto se stačil ušpinit splašky celé čtvrtě.

II.

Horn se snažil před strážemi vypadat tak klidně jak to jen šlo. Svá zavazadla prohledal nejméně desetkrát, a přesto to bylo pryč! Artefakt ze zálivu draka byl pryč! Profesionál z cechu zlodějů by docenil čistou práci: žádná past se nespustila, nikdo nebyl mrtev. Ale Horna vevnitř ovládl vztek. Jeho mise byla na pokraji katastrofy. Zbývala jediná věc – požádat místní akademii o pomoc. Moudří z Pevnosti artefaktů mu dali několik kontaktů na spolehlivé lidi, kteří mu měli asistovat při problémech. A tohle byl problém!

Obchodník tedy nemeškal ani minutu. Přes svojí noční košili přehodil kapuci a vydal se do ulic. Snad mu čaroděj Morris pomůže.

Pomalu se začalo rozednívat, když zaklepal u hlavního vchodu honosné budovy Akademie magických věd v Molerově zastávce. Otevřel mu rozespalý strážný.

“Co si račte přát, pane ... ” zazíval do rána.

“Pane Horne. Chci mluvit s Morrisem šedým, mistrem magie severní věže.”

Strž se zatvářila nedůvěřivě: “A má pán domluvenou schůzku?”

“Samozřejmě že ne!”

“Pak máte bohužel smůlu. A teď mě přestaňte otravovat, nebo ... ”

“Mám zde velmi důležité jednání. Jsem si jistý že při neúspěchu by to stálo hlavu každého, kdo by mu bránil. Ohlaste mě.” Zatlačil kupec, a v duchu si pomyslel, cosi o zabedněných byrokratech a lenivých bastardských strážích. Naštěstí jeho pohrůžka dopadla na správnou půdu, a sám voják znával několik nešťastných kolegů, kteří se nevhodně zapletli do záležitostí čarodějů a jejich pomocníků.

“Ano pane, hned to bude!” Strážný zavolal svého přítele na konci chodby, aby ho zastoupil u vchodu, a odspěchal k mágovi.

Po chvilce nervózního čekání se udýchaný strážný znovu objevil: “Mistr si s vámi přeje okamžitě Mluvit. Následujte mě.”

Společně prošli vstupní halou a vystoupali do severní věže. U vchodu do čarodějovy komnaty ho voják opustil. Horn neváhal ani chvíli, a vstoupil do čarodějovy komnaty.

Morris ho už očekával. “Co se děje? Proč nemohla vaše záležitost počkat do bílého dne”

“Artefakt ze zálivu draka byl ukraden! Stráže přivolané amuletem nikoho nechytily! Situace je kritická.”

“Naše práce nebude tak těžká. Amulet který máte od Moudrých zná polohu zloděje, který ho aktivoval. Pokud se nevzdálil dál než Deset mil, pak ho najdeme velmi rychle. Amulet určí polohu a já se tam teleportuji.”

Morris vzal amulet do svých rukou a soustředil se. Zlodějův konec se rozzářil a ze smaragdu zasazeného do jeho středu vytrysklo zelené světlo ozařující zlověstně mágovu tvář, zkroucenou soustředěním do grimasy vzteku. Po téměř čtvrt hodiny trvalo soustředění. Kupec už chtěl začít hledat pomoc. Když světla pohasla a Morris vstal.

“Nic! Absolutně nic! Buď má ten zloděj za pomoc mocného mága, nebo nikdy neexistoval. Amulet Je zaměřený na osobu která kradla.” Čaroděj prudce vztyčil ruku rozevřel prsty a zamumlal zaklínadlo. Horna obklopil zářící kruh a začal se prudce zmenšovat. Když se dotkl kupce tak zmizel a současně Horn ucítí že se nemůže pohnout. Byl paralyzován. “A tím zlodějem jsi ty, obchodníku! Komu si prodal svou čest, a za kolik?”

III.

Temná postava, téměř neviditelná mezi nočními stíny se pohybovala s ladností elfa, ale způsob jakým se skrýval dával najevo něco jiného – jakousi zlověstnost jeho zjevu.

Plížil se podél cesty, natolik vzdálen aby nebyl zpozorován náhodným poutníkem, jeho cesta ho vedla na jih. Mnoho lidí by zaplatilo za zprávu, že vyrazil ve spěchu krátce po půlnoci z města nazývaného Molerova zastávka. Za noc stačil urazit mnoho mil a do konce noci zbývalo několik hodin , cílevědomě pokračoval dále.

Fico měl hodně starostí – ráno se neúprosně blížilo, a riziko odhalení se zvětšovalo, konečně prošel bludištěm stok pod pivovarem a magickou akademií, stoky opustil pod zlatým mostem. Měl sice v plánu už ho přejít jako čestný muž, ale hlídku na mostě by určitě zaujal nevšední zápach jeho oděvu.

Po nepříjemné chvilce rozhodování se vydal pod mostem. Přeplavat třicet metrů širokou řeku pro něj byl nadlidský výkon, ale po chvíli dorazil na protější břeh. Vylezl z vody a značně promočený se vydal na další cestu.

Zde jeho zjev příliš pozornosti nevázal. Byl v čtvrti která se jen stěží vyhnula označení za chudinskou. Zde žili rybáři a jejich rodiny. Těžká práce s malým výdělkem, tradičně velké rodiny a špinavé prostředí se zápachem ryb z toho nedělaly ideální prostředí pro život. Ale za obléhání bylo město několikrát zachráněno před vyhladověním právě díky zdroji potravy z místní řeky.

Fico neváhal, a vydal se ke klášteru, který stál téměř ve středu osady. Impozantní budova obehnaná vysokou hradbou zde stávala už v dobách kdy Molerovu zastávku tvořila jen pevnůstka na ostrůvku Nim a pár chatrčí na břehu. Časem se město rozrostlo, a pohltilo nedaleký klášter. Nová pevnost na skalním ostrově už byla dostatečně veliká, aby v ní nalezlo útočiště všechno obyvatelstvo města, a z kláštera přestalo být útočiště v dobách nejistoty.

Půlčík se prosmekl mezi chatrčemi a přikradl se k zadním vrátkům budovy, paklíčem si pomohl dovnitř. Nyní se dal do hledání Anoliho. Plížil se ponurými chodbami kláštera do ložnic starších učedníků.

V temné chodbě narazil na první dveře. Fico v duchu začal počítat: “první ... druhé ... třetí ... čtvrté! Už tam konečně jsem.” Od pasu odepjal lahvičku oleje, i přesto že zde byl poměrně častým návštěvníkem tu byly věčně zarezlé a skřípějící panty. Nalil část obsahu flakónku na panty a netrpělivě počkal až se olej dostatečně zapije.

Pomalu otevřel dveře a vsoukal se dovnitř. Hobitovy na tmu zvyklé oči okamžitě poznaly přítele.

Ke konci noci se cizinec rozhodl rozbít tábor. Sto sáhů na východ od cesty byla skalní formace jako stvořená pro úkryt. Bylo až podivné, že už se zde neskrýval nějaký psanec či zločinecká banda.

Poprvé od začátku své cesty shodil kapuci. Jeho obličej byl jistě elfí, ale barva jeho pleti prozrazovala jeho pravý původ – temného elfa. Jeho krása eldar byla krutostí. Temná pleť a téměř bílé vlasy mohly fascinovat, oči hypnotizovaly zlem které v nich bylo jednoznačně vidět.

Odložil zbroj a rychle a zkušeně zimprovizoval lůžko. S prvním slunečním paprskem ulehl ke spánku, chráněný lehkým spánkem a těžkým samostřílem, který ležel natažený vedle lůžka.

IV.

Anoliho probudil pohyb v jeho blízkosti. Než se stačil vzpamatovat mu někdo dal ruku přes ústa. U jeho ucha se tiše ozvalo: “Vstávej, svatej. Fico má vóbrovskej problém!”

Mladý kněz jen zakýval hlavou. Ruka mu uvolnila ústa. Samozřejmě Fico! Ten prcek po něm skoro každou chvíli něco potřeboval. Třeba posledně – uspávací kouzlo! Taková pitomost. Nicméně zloděje mlčky následoval na chodbu. I on z jejich vzatu hodně těžil, a peníze tak pro něj díky Ficovi nebyly velkým problémem.“No. Co chceš teď trpaslíku!”

“Já jenže žadnej smradlavej trpajzlík! Hele, mám pořádnej průser. Znáš amulet “Zlodějův konec” ?”

“Kvůli tomu si moh počkat do rána. Hádám, že to bude tvůj konec. Co to je?”

“Taková hnusná vjecička, kterou maj prachatý krkouni, který se bojej vo svý cennosti.”

“Skvělý! To si hned pořídím. Třeba vod tebe bude pokoj.”

Fico se nezdál nadšený přítelovou vtipkovací náladou : “Ha-ha. Ftipný. Ono to funguje takhle – dyž chceš něco šlohnou v jeho blízkosti,, tak si tě to zapamatuje, a vyšle to telepatickou zprávu vybranejm lidem. Většinou si krkoun vybere místní hlídku. Hnusný je, že když jim utečeš, tak tě ta věc stejně najde, protože si tě pamatuje, a sleduje tě.”

“Tak vodsuď koukej zmizet! Určitě tě to najde jen do pár mil.”

“Právě že ne! To tě najde všude, záleží jen na schopnostech čaroděje, kterej to zpustí.”

“Skvělý! Co teda chceš? Poslední pomazání?”

“Vy sice nejste takový mágové, ale určitě byste měli umět nějákej štít, kterej by mě skryl!”

Anoli byl mírně zaražený “Kámo, tak tohle nás nikdo neučil, nebylo to potřeba. Ale mám nápad! Studijní místnost pro praxi magie. To tě skvěle izoluje. Postavili nám to ty nadutci z akademie před časem. Že prej novicové “svojí nezkušeností při praxi ruší citlivé experimenty”. Tam to vydržíš dopoledne a já něco seženu, jo?”

“Díky díky díky! Zase si mi zachránil život! To ti nezapomenu”