Gromo

Budu vám vyprávět příběh o Gromovi a jeho cestě v roce 2483.

Do posluchárny akademie literárních věd vešel postarší profesor. Ihned, bez ohledu na studenty dokončující své neodkladné soukromé záležitosti začal přednášku : “Dobrý den, studenti. Úvodem mojí přednášky ke dějinám literatury poválečného středověku 25. a 26. století bych rád upozornil na existenci dvou zmínek o králi Gromovi I. a jeho cestě. Archeologům se podařilo objevit fragmenty dvou vyprávění. První – převážně ve formě sonetů bylo objeveno na magnetickém disku nadepsaném lit283. Bohužel čas zničil téměř všem, kromě úvodu a závěru. Druhé dílo se objevilo v pozůstalosti mistra Gernomia, který, jak všíchni jistě víte, byl upálen řádem Cola Cocy roku 2783. Několik ohořelých listů pergamenu zanechalo svědectví o části Gromovy svaté cesty.”

Profesor se dotkl ovládacích prvků u svého pultu a místnost se propadla do tmy. Holografická projekce zobrazila část textu. “Zde vidíte první část rukopisu. Retušovaná jsou označena kurzívou.”

Slyšte dědicové našich snů!

Slyšte vnuci padlých andělů!

Dnes se bude vyprávět příběh

Jedné dlouhé cesty

O tom jak Grom, král Čech

Příběh o drakobijci z této země

Přátelích jeho třech

Jak zachránil své milované ženě

Život když porazil všech

Již půl věku tomu jest

Pět století jasných hvězd

Tehdy roku krvavého nebe ve znameních kletby

Zrodila se láska. Groma a Kasiopy, překrásné té kněžky

Však odsouzena k nezdaru rychle plála přehlušila hvězdy

Tehdy Grom zapřísáhl život její prodloužit

Jako král tu změní kletbu krev do žil již navrátil

Jejich štěstí splyne v sňatek láska znovu vzkvete

Kasiopa krása světla již ji spatříš znovu světe

Časy lásky na půl roku

Stihne-li to za část věku

Grom se sklání před světa pýchou

Tak se zpívá, naší zemí

Legenda tu srdce plení

Válečník Grom otřel krev ze svého titanového meče. Krátký pohled na jeho druhy ho ujistil, že nikdo nebyl zraněn těmi odpornými mutovanými krysami.. Byl už tři měsíce na výpravě. On a jeho věrní druzi prošli atomovým peklem které zbylo z Hannoveru. Po nocích se plížili Novofranckou říší, až došli ke vstupu do legendárních kobek LaManšského tunelu. Od jejich odchodu z Pragy už uplynuly tři úplňky a Grom doufal, že se už blíží k cíli.

Když Mág a jeho přítel Prosicus nalezl vhodné místo pro utáboření, a válečník ulehl k odpočinku. Tehdy se mu, jako každý den myslí prohnaly důvody jeho cesty. Jeho milá, kněžka řádu bohyně Cola Cocy, která je kráskou jíž na světě nebylo a nebude rovno. Její sličnou tvář nikdy neupravila ruka chirurga. Její dokonalost byla tak nevýslovná že se o to už nikdo nepokoušel. I ona milovala válečníka. Ale velekněz a její otec postavil jejich sňatku krutou překážku. Kasiopa měla být obětována Bohyni Cole. Ale hrdina si vymínil alespoň podmínku a odklad. A od té doby je na cestě, na jejímž konci skolí posledního draka a tak, jako nový vůdce země české bude moci zrušit řád Cola Cocy a ...

“Zde navazuje zlomek ve stylu velni podobném eposu z disku lit283. Pravděpodobně se jedná o dodated vložený neznámým autorem.”

Mnoho dávných věků bylo

Válek lidu minulého

Dětem jejich země zbyla

Mrtvá černá znetvořena

Zbraně sto let život ničí

Pýcha vaše vy válečníci

Válka světa nekonečná

Šestá sedmá konec a

Tak války světa běží

Sedm jich nás roky tíží

Těch válek světa

“Nyní ale zpět do hlaví dějové linie.” Místo plynulého přechodu v další snímek se hologram zhroutil. Profesor se nedal zmást a univerzálním postupem opravy – tj. kopnout do nefunkčního přístroje – napravil obraz.

Ale čas byl neúprosný. Po vstupu do tunelu mrtvol byli několik dní na cestě, poslední pochodně už dávno dohořely a na konci je čekaly ruiny Londonského pohraničí. Radioaktivní mraky zde nedovolily nikomu projít. Vtom byla družina zaskočena. Konec tunelu byl už na dohled a denní světlo, zezelenalé mraky toxického prachu, odhalilo skupinu otrhaných robotických vagabundů, ubohých příkladů, kam až můře klesnout umělá inteligence. Všem se rozbušila srdce, od začátku výpravy nestáli proti takovému nepříteli. Tlupám árijských barbarů na pláních Německa se vyhnuli, Totalitnímu systému Franků se dovedně ukrývali.

Grom se nerozmýšlel. Odzátkoval svůj nápoj – elixír síly. Po mocném doušku se mu krví rozletěla celá plejáda hormonů, anabolik a enzymů. Jeho metabolismus se zrychlil, metasacharidy dodávaly moc obrů, a Grom ucítil nával síly. Bojovník vyrazil s bojovým popěvkem na rtech a jeho telfonem pokrytý meč se rozvibroval údery do kovových těl. Kůži mu potřísnila chladicí kapalina a meč stále nacházel nové cíle. Boj byl brzo u konce.

Brzy - stačilo urazit pouze několik desítek metrů – se útok opakoval. Další nepřátelé, rozlícení smrtí přátel se vyhrnuli z úkrytů ve vedlejší chodbě. Bojovník vyčerpaný předchozím soubojem se nezmohl ani na obranou pozici. Ale stačilo pouze aby Prosicus usměrnil své síly a implantáty v jeho mozku usměrnily energii bionických doplňků v jeho pažích. Jeho prsty probleskly výboje, uzemňující se v kovu robotů. Mágovy energetické zásobníky se rozechvěly načerpanou mocí, a čaroděj se cítil dostatečně silný, čip koordinující jeho mozkovou činnost vydal další příkazy do podkožních implantátů a Prosicus ucítil, jak se mu v uzavřené pěsti začíná zhmotňovat ohnivá koule. Neváhal, a vrhl ji do té nejhustší masy robotických zlodějů. Sico, poslední člen party, svojí laserovou dýkou podřezával hlavní žíly robotů, aby následně zničil jejich optické paměti.

Ten den se výprava dostala až do konečné stanice tunelu. Několik zoufalých lidí poleptaných kyselými dešti jim poskytlo skromné ubytování v budově bývalé celnice. Ten den Grom přemýšlel o návratu. O tom , jak sesadí krále a zabije velekněze, a potom bude svatba v jednom z podzemních chrámu Pragy – možná na Můstku nebo ve chrámě Pavlova či Floirenci. Toho dne, po boku se svou milovanou, bude zcela spokojen. V jeho betonovém hradě ulehnou na společné lože a svět bude pouze jejich...

Trvalo jim tři dny, než čaroděj svými meditacemi shromáždil sílu. Mezitím se zbytek družiny věnoval pomoci místní vesnici – obyvatelé jí říkali Dover. Zde byly vidět následky sedmi posledních světových válek nejvíce. Oblasti zamořené jedy končily jen proto, aby na ně navázaly žumpy radioaktivního bahna nebo místa dopadu biologických zbraní. Po třech dnech měl Procius dostatek síly, aby mohl vytvořit štít z čisté energie na cestu po kraji Londonském.

Začala jejich cesta do oblasti starého Yorku.

“Zde končí rukopis. Za domácí úkol si prostudujte poslední část. Děkuji vám za pozornost.”

V kraji Yorku kde mraz vládne

Poslední svého rodu drak tam chřadne

Tam mocný drak žije

Krev hrdinů vesele pije

Mnoho mladých skolit již ho chtělo

Zbývá však pouze chladnoucí tělo.

Grom tu mečem těžce kyne

Na kouzla draků lehce hyne.

Konec je těm nadějím,

Život přeje šťastnějším.

Před pýchou světa i Grom kleká

Láska ohněm lehce zmírá

Dnes krev lásky vykoupí náš svět

Kasiopa zmírá mladá.

Tak znějí zkazky z 26. Století.

Život nový dobrodruha věrný přítel mág tě vítá

Síla draka využita duše v tělo procitnula.

Cesta domů,život lidstva

Láska nikdy není mrtva

Knězi v peklo odhozen.

Dobří lidé obrozeni

Láska svoje kletby sňala

Věrnost v srdci přetrvala

Takto končí lidí příběh

Pýcha světa poražena

Láska láskou vykoupena

Takto končí lidí příběh

Pýcha světa poražena

Láska láskou vykoupena

A tak vypadá konec.