|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jára Cimrman : Tma jako v pytli.
![[z]](graph/gif/z2.gif)
( Zhasne se světlo )
KREJČÍ : Manželko, nevadí ti že odcházím z domova a nechávám tě tu samotnou v našem bytě, který je současně krejčovskou dílnou?
ŽENA : Nevadí. Vím že jako krejčí musíš za svými zákazníky z domu, když nám tak často vypínají světlo a ty tu nevydíš na práci.
KREJČÍ : Tak sbohem, manželko.
ŽENA : Sbohem manželi. A nebouchej dveřmi, ať neprobudíš dědečka, který spí ve vedlejší místnosti.
ŽENA : Je pryč. Už jsem se bála, že neodejde. Každou chvíli totiž příjde můj milenec František Křižík. Má továrnu na elektřinu a udělá poruchu, kdykoli chce manžela vystrnadit z domu.
( Ozve se zaklepání )
To jsi ty, miláčku? Pojď dál, vzduch je čistý.
KŘIŽÍK : Drahá! Konečně tě držím v náručí. Och, jak máš pevné boky.
ŽENA : Ale to je krejčovská panna, Františku.
KŘIŽÍK : Promiň. A teď? Jsi to ty? Nejsi panna?
ŽENA : Ale Františku!
KŘIŽÍK : Už tě poznávám. Kdybys byla panna, měla bys tady odsuď k podlaze dřevěnou štangli.
ŽENA : Kde jsi, Františku?
KŘIŽÍK : Tady, miláčku. Smím tě políbit?
ŽENA : Polib mě, Františku.
KŘIŽÍK : Mně připadá, že más v puse fajfku.
ŽENA : Dědo!? Vy jste tady?
DĚDA : Jo. Hledám svíčku. Kdo to tu s tebou je?
ŽENA : To je Venouš, Můj muž a tvůj syn. Běž spát. Najdu svíčku sama.
DĚDA : Tak já jdu. Dobrou noc.
KŘIŽÍK : Konečně sami, drahá. Celý život bych ti chtěl takhle klečet u nohou.
ŽENA : Kleč, Františku, kleč.
DĚDA : Poslyš, snacho, vrátil jsem se. Něják se mi nezdá ten hlas. Jsi to opravdu ty, Venouši? Kde jsi? Aha, tady. Cože jsi tak malej?
ŽENA : Dédo, Venouš teď odešel. Tohle je sousedovic malý Mirek. Jeho mamince zase došel ocet.
DĚDA : K čemu potřebuje tolik octa? Vždyť seš tu pro něj každej den.
( Ozve se zaklepání )
ŽENA : Kdo je?
MIREK : Dobrý večer, jsem sousedovic malý Mirek. Mamince zase došel ocet.
DĚDA : To jsem blázen... Říkalas, že tady ten, co ho držím za vlasy, je sousedovic malý Mirek.
ŽENA : Sousedi mají dva malé chlapce, dědo.
DĚDA : A oba jsou Mirkové?
ŽENA : Ano. Mají dva malé Mirky. Vy už tady nic neudržíte, dědo.
DĚDA : Jednoho Mirka jsem udržel.
( Ozve se zaklepání )
ŽENA : Kdo je?
SOUSEDKA : Dobrý večer. Jsem vaše sousedka. Není tady náš Mirek?
DĚDA : Jsou tu oba vaši Mirkové.
SOUSEDKA : Oba? Já mám jen jednoho Mirka.
DĚDA : Vidíš, snacho, sousedka je mladší, a taky udržím jen jednoho.
KREJČÍ : To jsem rád, že jsem neodešel za vými zákazníky a svůj odchod jsem jen předstíral.
ŽENA : Probůh, manželi, tys byl celou dobu zde?
KREJČÍ : Ano. Konečně jsem se dozvěděl, proč ná tak často vypínají proud. Pojď jsem, Křižíku! Kde jsi? Á, tady Klečíš.
MIREK : Já jsem Mirek.
KREJČÍ : Promiň, Mirku. Tak tohle je Křižík!
KŘIŽÍK : Já jsem taky Mirek.
KREJČÍ : Nekecej. Je jenom jeden Mirek. Druhej je tu na ocet. Křižíku, pamatuj si, ještě jednou vypneš elektriku...
KŘIŽÍK : Slibuji, že nevypnu, pane mistře. Se zálety jsem dneškem skoncoval. Času je málo, budu si muset Vybrat: buď moje nová oblouková lamp, nebo vaše stará. A nyní mě mistře omluvte, půjdu to nahodit.
( Rozsvítí se a herci se ukloní )
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
